Uživatelská recenze MacBook Pro

Když jsem si koncem prázdnin 2012 vybíral nový repasovaný notebook jako náhradu za 13″ MacBook Pro, o který jsem zásluhou zloděje nešťastně přišel, měl jsem několik podmínek, které by můj nový stroj měl splňovat. Musel to být znovu Mac.

Na prostředí OSX jsem si za 15 měsíců používání MBP navykl více než na Windows za 8 let předtím. Přecházet zpět na Windows 7 by pro mě tedy bylo výrazně méně pohodlné než byl předtím switch na Mac. A to i přesto, že bych nákupem ekvivalentního stroje s Windows téměř jistě ušetřil několik tisíc korun. Provázanost OSX s hardware od Apple je skutečně příkladná. Všechno funguje přesně a rychle, navíc s každou generací OSX přibývají nové (smysluplné) funkce i pro starší počítače a co je hlavní – upgrade systému jsou zdarma! Krom toho, podsvícená klávesnice a touchpad na Macích jsou zcela určitě nejlepší ze všech, které jsem měl možnost v životě testovat. Jsem si vědom toho, že jsem se tímto prohlášením dostal na hitlist nejednoho vyznavače thinkpadů a jejich legendárních klávesnic s trackpointem, ale je to tak.

Další věc byla váha. 13″ MacBook Pro váží přibližně 2 kilogramy, což sice samo o sobě není mnoho, ale je to dost na to, aby to uživatele při každodenním nošení v batohu spolu s dalšími cca čtyřmi kilogramy učebnic, začalo časem obtěžovat. Navíc řešení 13″ notebooku s dedikovaným grafickým chipsetem od nVidie se také časem projevilo jako poněkud nešťastné, protože produkoval více tepla a spotřebovával více energie, než by býval produkoval s integrovanou grafikou od Intelu, která by pro mou práci zcela dostačovala. Zároveň jsem také ale potřeboval, aby notebook na baterii vydržel alespoň 5 hodin práce online i s rozumným nastavením jasu displeje.

A nakonec třetím požadavkem byl výkon. Procesor v mém bývalém MBP (Core 2 Duo P8600 2,4GHz) mi plně dostačoval a za celou dobu co jsem ten počítač vlastnil se nestalo, že bych se byť jen přiblížil jeho 100% vytížení, tím pádem jsem mohl při výběru nového notebooku zcela ignorovat rychlost CPU, jelikož i nejslabší Core i3 stávající generace bylo výkonnější než i nejsilnější Core 2 Duo. Na druhou stranu mi ale nedlouho po koupi přestaly dostačovat z výroby osazené 4 GB operační paměti a musel jsem rozšířit na 8 GB. Naštěstí to ale bylo ještě v době před skokovým zdražením operačních pamětí a dva 4GB moduly mě tak vyšly na necelý tisíc korun. Každopádně jsem počítal s tím, že ve svém novém notebooku budu mít znovu 8GB, protože plynulý chod systému, který bez vypnutí běží i měsíc v kuse, je luxus, na který se velmi snadno zvyká, ale za to velmi těžce odvyká.

Nakonec se ukázalo, že nejvhodnější varianta bude v tu dobu teprve před pár měsíci uvedená generace MacBooku Air ve velikosti 13,3″. Splňoval všechny mé požadavky, přestože byl i v základním provedení o něco dražší než ekvivalentní MacBook Pro, jediná komplikace se ukázala být paměť RAM, která není v Airech (a nyní vlastně již v žádném MacBooku) dodatečně rozšiřitelná a notebook tak už navždy zůstane v konfiguraci, ve které byl zakoupen. Pro kupujícího to tak znamená především vyšší počáteční investici, protože tovární upgrady od Applu jsou zpravidla dražší než dodatečná rozšíření v podobě nákupu výkonnějších komponent od třetích stran. Cena se v případě mnou vybrané konfigurace (Core i5 1,8GHz, 8 GB RAM, 128 GB flash) po odečtení studentské slevy vyšplhala na 34000,- korun. Za tu cenu jsem ale dostal lehčí stroj než Pro, za zhruba stejnou cenu, na kterou by ve stejné konfiguraci Pro vyšlo, tedy mínus optická mechanika, kterou jsem si později byl nucen stejně pořídit. Nicméně Air proti Pro skrýval ještě jednu výhodu, kterou jsem plně ocenil až s mírným časovým odstupem – totiž vyšší rozlišení displeje. Můj a vlastně i poslední generace MacBooku Pro disponovala na svou dobu již tragicky nízkým rozlišením displeje 1280×800, i při pohledu z běžné vzdálenosti byly obrazové body jasně rozeznatelné. Air má ve své 13,3″ variantě rozlišení 1440×900 a rozdíl je velice výrazný, nemluvě o vyšší produktivitě práce na takovém displeji. Prostě se na něj vejde více oken najednou. Na druhou stranu ale musím objektivně přiznat, že i přes nižší rozlišení má displej MacBooků Pro o něco málo jasnější barvy a například uživatelům, kteří na notebooku upravují fotografie, by mohl vyhovovat více.

Od nákupu uplynulo nyní 22 měsíců, což je dost dlouhá doba na to, abych dokázal všestranně notebook otestovat a zhodnotit jeho přednosti i zápory. Bezpochyby je to velice kompaktní notebook, u kterého rozměry sebemenším způsobem nesnižují pohodlnost používání, což jsem na něm při každodenním nošení do školy velice ocenil, stejně jako kvalitně zpracované a velice pevné kryty, které vnitřnosti notebooku chrání. Ani při úchopu za roh počítače se nikde neprohýbá, nevrže a ani jiným způsobem nedeformuje. To samé platí o víku displeje, které si sice může na první pohled zdát křehké, ale opak je pravdou – nemusíte se ani bát notebook za displej chytit a celý počítač za něj zvednout či poponést. Taktéž panty si zaslouží jedničku s hvězdičkou, protože i po těch 22 měsících používání drží stále jako nové, bez sebemenší vůle, a přesto je jejich chod tak hladký, že lze počítač pohodlně otevřít jednou rukou, což je věc, kterou není možné provést ani u některých dražších kousků, o ultraboocích, které zpravidla mívají těžiště spíše vzadu, nemluvě. Pevnost celého stroje tak hodnotím velmi kladně.

Stejně tak musím složit poklonu způsobu, kterým v Apple vyřešili chlazení. Tento model Airu byl první, do kterého Apple začal osazovat extrémně tiché asymetrické větráky uvedené s první generací „Retiny“. Může se to sice zdát jako malichernost, ale rozdíl oproti konvenčním větrákům je obrovský. Na rozdíl od většiny notebooků, se kterými jsem v životě přišel do styku, se větrák v Airu nikdy nezastavuje a při běžném použití si drží stabilní rychlost 2000 otáček za minutu. Ale není vůbec slyšet! Dokonce i značkový 2,5″ externí disk, který používám pro zálohování je hlučnější! A uchladí se velmi dobře, není problém pracovat s notebookem otevřeným na klíně, protože spodní část obvykle zůstává vlažná a sání i výfuk chlazení jsou schované na zadní straně za pantem displaye. Musím ale podotknout, že při plném vytížení – např. při práci s 3D aplikacemi – teplota začne prudce stoupat a do té doby tichý větrák se roztočí klidně až na 6500 otáček, což je rychlost, při které vydávaným zvukem nejvíce ze všeho připomíná startující tryskáč. Byl jsem lehce zklamán, když jsem zjistil, že takového vytížení dosahuje i při běžné práci s připojeným Thunderbolt displayem s rozlišením 2560×1440, což je bezpochyby dáno nedostatečným výkonem grafického čipu HD4000 v ULV variantě procesoru i5. Naštěstí se mi ale nikdy nestalo, že by se notebook vlivem přehřátí vypnul. A to ani při teplotě procesoru 102°C, které se mi jednou podařilo dosáhnout při hraní hry Bridge Constructor.

Co se týče baterie, inzerovaná výdrž 7 hodin na jedno nabití se ukázala být z počátku reálná. Notebook běžně vydržel 6 – 7,5 hodiny práce, samozřejmě v závislosti na konkrétním typu práce. Ovšem po zhruba 14 měsících a 170 nabíjecích cyklech se kapacita baterie začala rapidně snižovat a klesla až k 65% zdraví v době, kdy měla pouze přibližně 200 cyklů. „Přibližně“ proto, že systém začal počítat cykly jak se mu zachtělo, takže občas nabíjecí cyklus nezapočítal. Navíc v okamžiku kdy indikované zdraví akumulátoru kleslo pod 70% se mi u stavu baterie objevilo upozornění, že bych měl baterii nechat vyměnit. Apple se chlubí tím, že vestavěné baterie mají životnost (rozuměj dobu, po které zdraví klesne na 50%) spočítanou na 1000 cyklů u MacBooků Pro a 800 cyklů u MacBooků Air. Doufal jsem proto, že bude autorizovaný servis ochoten vyměnit můj vadný akumulátor v rámci záruky, byl jsem ale ke svému překvapení odmítnut s tím, že deklarovaná životnost je sice 800 cyklů, ale Apple v rámci záruky mění pouze baterie které jsou mladší než 1 rok a mají méně než 365 cyklů. Moje splňovala pouze jedno kritérium, výměnu bych si tedy musel uhradit sám. Každopádně věřím, že to není sériová chyba, ale dostal jsem pouze nějaký kazový kousek, který se projevil až po delší době, a to navzdory tomu, že jsem s baterií nenakládal nijak nestandardně a vesměs nedobíjel jen pokud v ní zbývalo 75% či více kapacity. Nyní v tom stavu, v jakém je, vydrží už jen kolem 2,5 – 3 hodin, což mne sice po ukončení studia již tolik netrápí – notebook mi nyní nahrazuje stolní PC a po drtivou většinu času je zapojen v thunderbolt displayi, ze kterého se i nabíjí – ale pokud bych ho měl začít znovu denně používat a přenášet s sebou kamkoliv chodím, určitě bych zvážil nákup nové, originální, v ceně okolo 2500,- Kč.

Jako jediný a přetrvávající konstrukční nedostatek hodnotím nízký počet I/O portů: MacBook Air nabízí pouze 2x USB 3.0, 1x Thunderbolt a 1x čtečku SDXC karet, která je ale přítomna pouze v 13″ variantě. Dále se na stranu notebooku podařilo vměstnat už jen konektor pro napájení a klasickou 3,5mm kombozdířku pro repro/mikrofon. Pokud jste tedy zvyklí mít notebook doma či v práci ergonomicky položený na zvýšeném podstavci s připojenou externí klávesnicí, myší, (pro někoho) nezbytnou externí USB mechanikou a externím diskem a ještě kabelovým internetem (zde jedině přes redukci Thunderbolt -> Ethernet), budete s MacBookem Air na samé hranici využitelnosti – a to ještě za předpokladu, že klávesnici a myš připojíte bezdrátově přes Bluetooth. Zvláště pokud použijete Thunderbolt pro připojení ethernetového kabelu, na externí monitor rovnou zapomeňte. Jedinou efektivní možností (pro kterou jsem se nakonec rozhodl i já), je pořídit si k Airu Thunderbolt Display, který funguje nejen jako externí 27″ monitor, ale zároveň nahradí dokovací stanici. Připojuje se k MacBooku přes jediný kabel (nebo 2, pokud se z něj má notebook zároveň i nabíjet) s propustností 10gbps v každém směru, po kterém se přenáší mimo obrazu i zvuk (Thunderbolt display má integrovanou relativně kvalitní stereo reprosoustavu), data z integované HD webkamery, a potom veškerá data z replikátoru konektorů na zadní straně. Tam totiž nalezneme 3x USB 2.0, Gigabit Ethernet, Firewire 800 a navíc ještě jeden Thunderbolt konektor pro připojení dalšího monitoru (přes redukci z Mini DisplayPortu i jiného než Thunderbolt) či jiného příslušenství. Druhý externí monitor bude ale možnost především pro majitele Macbooků Pro, protože – jak už jsem se ostatně zmínil – Air má místy potíže i s jedním. Před nákupem tohoto rozměrného kusu příslušenství je ale potřeba zvážit, zda-li se Vám za tu cenu vyplatí, protože se u nás prodává za podobnou cenu jako nižší konfigurace 13″ Airu. Za sebe ale můžu bez váhání říct, že nelituji jediné koruny z ceny, kterou jsem za něj zaplatil.

Žádné problémy, kromě toho s baterií se u notebooku za ty takřka 2 roky díkybohu nevyskytly, Air dál bezproblémově slouží a přestože jsem ho nijak zvláště nehýčkal, nenese ani žádné výraznější známky používání (ať žije masivní hliník!!). Jen s příchodem verze 10.9 operačního systému OS X trochu ztratil význam můj tovární upgrade na 8GB RAM, jelikož Mavericks s operační pamětí nakládá šetrněji, než předchozí verze. Při výběru nového Macu bych se tak nyní už nebál sáhnout ani po variantě se základními čtyřmi gigabyty. Nicméně ale pokud bych byl nyní v situaci, kdy bych o svůj Air přišel a měl si vybrat náhradu, nejspíše bych volil 13″ variantu MacBooku Pro s Retinou. Není nijak výrazně dražší a přestože je jen o nějakých 200 gramů těžší, nabízí mnohem více; ať už se jedná o výkon integrované grafiky či procesoru samotného, množství I/O portů či rozlišení displeje, které je možné navíc ještě manuálně regulovat v několika stupních jemnosti v závislosti na aktuálních potřebách, což je funkce, kterou bych jako uživatel velmi ocenil. Rozhodně to ale neznamená, že by Air nadále nebyl vhodným řešením pro uživatele, kteří upřednostňují mobilitu a výdrž na baterii před výpočetním výkonem. Zvláště současná generace s procesory generace Haswell, která má deklarovanou výdrž baterie neskutečných 14 hodin na jedno nabití bude pro lidi pracující na cestách zaručeně ideální volbou.

Klady a zápory

+ váha jen 1,34 kg
+ dlouhá výdrž baterie
+ bezkonkurenčně nejpohodlnější klávesnice a touchpad
+ magnetický konektor napájení

- nemožnost pozdějšího upgradu 
- Apple pro MacBook Air nenabízí možnost připlatit si za matný display
- zahřívání v zátěži

Technické parametry

Model: MacBook Air 13″ (2012)
Procesor: 1,8 GHz Intel Core i5-3427U s 3MB L3 Cache
Paměť RAM: 8 GB DDR3L 1600 MHz
Pevný disk: 128 GB SSD SATA-III
Grafický čip: Intel HD4000 s 512MB sdílené paměti (1GB pod OSX 10.9 Mavericks)
Display: 13,3″ s rozlišením 1440×900 a LED podsvícením, lesklý
Konektivita: Bluetooth 4.0, Wi-Fi 802.11n, Ethernet (100 mbps přes redukci z USB nebo 1 gbps přes redukci z Thunderbolt)
Baterie: 50 Wh s výrobcem deklarovanou výdrží až 7 hodin
Další výbava: FaceTime HD 720p webkamera, podsvícená klávesnice, trackpad s podporou gest více prsty
Portová výbava: 1x MagSafe 2, 2x USB 3.0, 1x Thunderbolt, 1x SDXC slot
Váha: 1,34 kg včetně baterie
Rozměry: 327x227x17 mm