Uživatelská zkušenost: Apple iPad Air

Již přes 2 měsíce jsem majitelem iPadu Air, který jsem si pořídil i přes svoji ortodoxní nenávist k zařízením tohoto typu, určeným primárně ke konzumaci obsahu na internetu. Zastával jsem (a doteď zastávám) názor, že tablety dosud ergonomií nemohou konkurovat notebookům, a to z mnoha různých důvodů; jedním z nich je například absence fyzické klávesnice, kterou i po dvou měsících každodenního používání iPadu stále postrádám. Další je například absence klasického filesystemu, který by umožňoval správu souborů přímo v tabletu. To je sice funkce, kterou tablety s Androidem na rozdíl od iPadu disponují, ale dovolil bych si říct, že není příliš kvalitně implementovaná. Jako prokrastinační zařízení a příruční společník na cesty se mi ale velmi osvědčil.

S tím, že tablet mi klasický laptop nenahradí jsem už ale od začátku počítal, a proto jsem se po dobu testování soustředil spíše na to, jak iPad využít jako doplněk počítače, než jako jeho náhradu. Faktem je, že tablety – a je jedno jestli se jedná o iPad nebo jakýkoliv jiný – jsou zvláštními hybridy mezi smartphony…. a smartphony. Původně jsem chtěl napsat mezi smartphony a ultrabooky, ale prostě mě nenapadá jediná vlastnost, kterou by měly společnou s ultrabooky. Pokud budu brát tablet jako smartphone s příjemně velkým displejem, dojdu k závěru, že většina lidí tablet prostě nepotřebuje, protože většinu věcí zvládnou udělat na smartphonu. Navíc dnes, v době, kdy pěti- a více palcové smartphony jsou naprosto běžné, se rozdíl mezi jimi a tablety pomalu ztrácí. Já mám ale stále telefon s malým displejem o úhlopříčce 3,5 palce (iPhone 4S), což mi pro každodenní používání, které zahrnuje telefonování, posílání zpráv a e-mailů, příležitostné focení a pár dalších aplikací typu foursquare a twitter, zcela vyhovuje. Displej je pro tyto úkony dostatečně velký a telefon se mi vejde v podstatě do každé kapsy. Pokud si ale chci na iPhonu prohlénout nějakou internetovou stránku bez ustavičného scrollování nebo si pohodlně napsat delší poznámku, malé rozměry displeje se rázem promění v nevýhodu a tablet se hodí. Vytáhnout tablet z batohu a nastartovat ho je navíc snažší a rychlejší než otevírat notebook, který je pro takové maličkosti až příliš komplexní zařízení. Nemluvě o tom, že i váží téměř 4x tolik co iPad Air a není tak dobře zabezpečitelný v případě ztráty či krádeže.

A proč jsem si vybral zrovna iPad Air? Byla to velmi jednoduchá volba – již dlouhou dobu je mým hlavním počítačem Mac a uživatelem iPhonu jsem od verze 3G. Na „ekosystém“ Applu jsem tedy dost vázaný a dá se říct, že koupě jiného tabletu než iPadu by nejen že nedávala smysl, ale také by to významným způsobem zkomplikovalo mou práci, protože pro synchronizaci mezi mými zařízeními bych musel hledat alternativní cesty. Takhle se mohu jednoduše spolehnout na iCloud, který vše obstará sám bez jakékoliv intervence uživatele, tedy mne, a zároveň obsahuje nedocenitelnou funkcí Find my iPad/iPhone, kterou lze v případě krádeže zařízení vzdáleně zamknout či smazat a v rukách nálezce se tak stane bezcenným těžítkem, protože odblokovat ho může jen a pouze právoplatný majitel. V kombinací s možností zaslat na něj zprávu, která se na zamčeném telefonu či tabletu zobrazí případnému nálezci to samo o sobě trochu zvyšuje šance na jeho navrácení. Pro mnoho uživatelů možnosti synchronizace asi nebudou při výběru hrát takovou roli, obzvláště pokud pracují na Windows, ale uživatelé Maců a iPhonů tyto funkce jistě ocení.

Dalším důvodem byl displej. Ne ani tolik jeho rozlišení, protože na trhu jsou již i tablety od konkurenčních značek, disponující jemnějšími panely, ale spíše poměr stran. Zatímco většina tabletů na trhu má širokoúhlé displeje s poměrem stran 16:9, iPad má displej s dnes už málo používaným poměrem 4:3. Na jednu stranu může právě neširokoúhlý displej některé potencionální zájemce odradit, protože je méně vhodný například pro sledování filmů, ale pro práci je to nepřekonatelná výhoda. Myslím, že v Applu si výhody „méněširokoúhlých“ displejů velmi dobře uvědomují, což je nejspíše také důvod, proč i současné MacBooky používají místo dnes běžných 16:9 panelů stále 16:10. Na displej se díky tomu vejde v poloze „na šířku“ více informací bez zbytečně nevyužitého místa po stranách a zároveň se v poloze „na výšku“ nikdy nestane, že byste museli scrollovat do stran. Z mého pohledu tedy ideální.

Jak jsem již uvedl, jemnost pro mne nehrála výraznou roli. iPad Air disponuje 9,7″ IPS displejem s rozlišením QXGA, tedy 2048×1536 pixelů. Jemnost displeje tedy dosahuje hodnoty 264ppi, což je pod sice méně než „Retina“ hranice, nad kterou již lidské oko nerozeznává jednotlivé pixely, a kterou původně definoval Apple hodnotou 300ppi; nicméně faktem je že ze vzdálenosti, ze které drtivá většina uživatelů bude na displej dívat, se obraz opravdu zdá být jednolitý, bez toho aby byly jednotlivé obrazové body postřehnutelné. Při bližším přezkoumání ze vzdálenosti v řádu jednotek centimetrů už to možné je, ale navzdory tomu IPS panel použitý v Airu kvalitou zcela odpovídá tomu, co by člověk očekával od prémiového tabletu s takovou cenovkou. Podsvícení je rovnoměrné a displej nemá žádný barevný nádech, což je typický problém, se kterým se potýkají zejména lowendové modely tabletů, ale je ho možné pozorovat i u některých dražších kousků.

Po stránce ergonomie kladně hodnotím krok Applu zúžit okraje tabletu. Zůstala zachována taková šířka, aby bylo možné tablet pohodlně uchopit za okraj bez toho, aby došlo k nechtěnému sáhnutí na displej, ale zároveň to velmi usnadnilo psaní ve vertikální pozici, hlavně lidem, kteří mají kratší prsty. Stále je v systému možno navolit rozdělenou klávesnici, tu už nyní ale využijí asi pouze děti. Oproti minulým generacím také u Airu výrazně zredukovali váhu a od delšího používání vás taky nyní už nebude bolet předloktí. Odlehčení se ale naštěstí nepodepsalo na kvalitě provedení. Tablet stále působí bytelným dojmem, nekroutí se, nevrže, ani nic podobného. Jediné, co mi tedy stále trochu vadí je zahřívání v provozu. U Airu to sice nepředstavuje tak závažný problém jako třeba u iPadu 3. Generace, který byl notoricky známý tím že se přehříval, stále je to z mého pohledu ale mínus. Připadá mi ale, že teplo vychází z oblasti baterie a teplota se nijak výrazně nemění v závislosti na právě provozované aktivitě. Paradoxně se tedy iPad zahřívá prakticky stejně při psaní dokumentu v Pages, jako při hraní náročné 3D hry.

Výdrž na baterii je ale úctyhodná. Applem deklarovaných 10 hodin prohlížení internetu je dokonce méně než průměrná výdrž, které dosahuje u mne. Navíc pokud je tablet v režimu spánku a je využíván jen nárazově, bez problému se bez nabíječky obejde i 5 dnů. Poté je ho potřeba připojit do elektrické sítě. V balení je dodáván 12W adaptér, plné nabití akumulárotu v iPadu mu zabere celou noc. Na použití 5W nabíječky od iPhonu jako záložního zdroje nebo nabíjení z počítače rovnou zapomeňte, žádný z těchto způsobů, které můžete bězně aplikovat na malou elektroniku nedokáže saturovat ani provozní spotřebu iPadu. V praxi to znamená to, že pokud máte iPad připojen například ve zmíněné nabíječce od iPhonu a zároveň si na něm projíždíte Facebook, procenta u baterie budou klesat a tablet nakonec vybijete, i když pomaleji.

V otázce výkonu má iPad oproti konkurenci jednu nepřekonatelnou výhodu: výkon vůbec řešit nemusíte. Možná to zní trochu jako klišé, kterým „Apple ovce“ ospravedlňují nákup telefonů a tabletů se skutečně prémiovou cenovkou, nicméně je to fakt. Rychlost odezvy u Airu a rychlost spouštění aplikací je dnes sice už fakticky stejná jako u konkurenčních tabletů s Androidem a výkon v multimediálních aplikacích či hrách také na stejné úrovni, ale iPad těží z benefitu, kterým je jeho rozšířenost a obliba po celém světě. Vývojáři aplikací totiž právě proto vyvíjejí a optimalizují primárně na iPad a máte tak jistotu toho, že po circa 3 roky od uvedení dané generace pohodlně spustíte jakoukoliv novou aplikaci, která bude vydaná. Uživatelé Applu jsou pro vývojáře jednoduše lukrativnější zákazníci a ti k tomu podle toho také přistupují. Zjednodušeně řečeno, pokud aplikace nejede správně na iPadu, nejede správně nikde. A zcela určitě se nestane, že by existovala aplikace či hra, která by byla lépe optimalizovaná pro Android než pro iOS. Navíc ne všechny aplikace fungují na všech aktuálnimch zařízeních s Androidem a jmenovitě pro tablety je optimalizováno mnohem více iOS aplikací než Android aplikací. Je to trochu jako porovnávat herní konzoli s počítačem. Zatímco na herní konzoli bez problému spustíte jakoukoliv hru, která je pro danou platformu vydaná, u počítače musíte nejdřív zkontrolovat, zda-li máte kompatibilní hardware. Vlastně se musím přiznat, že jsem začal zkoumat hardware iPadu až poté co jsem se pustil do psaní této recenze, do té doby to pro mne prostě nehrálo žádnou roli.

Toto vše je ale vykoupeno poněkud vyšší cenou. Základní model bez LTE se 16GB pamětí, pro který jsem se rozhodl i já, se u nás prodává od 12290,- Kč s DPH a šplhá až 22990,- za nejvyšší model se 128GB pamětí a LTE modulem. Po zvážení všech benefitů, které mi iPad proti konkurenčním tabletům přináší, jsem ale došel k závěru, že se vyplatí trochu si připlatit.

Klady a zápory

+ Poměr stran a kvalita displeje
+ Váha
+ Operační systém a podpora
+ Výdrž na baterii
+ Kvalita zpracování

-  Zahřívání
-  Délka nabíjení
-  Základní model by mohl mít větší paměť

Technické parametry

Model: Apple iPad Air
Procesor:  Apple A7 2x 1,3GHz
Paměť RAM: 1 GB RAM
Paměť: 16 GB
Grafický čip: PowerVR G6430 (450 MHz)
Displej: 9,7“, IPS LCD, 2 048 × 1 536, 264 PPI
Konektivita: Wi-Fi, Bluetooth, GPS
Baterie: 8827 mAh
Portová výbava: Lightning, 3,5 mm jack
Operační systém: Apple iOS 7 (možnost upgradu)
Váha: 469 g
Rozměry: 240 × 170 × 7,5 mm